Gangsteři a horliví žalobci (1)




Sdílet článek:
Nechtěně dělám reklamu časopisu Reflex, který ve svém vydání 25/2022 zveřejnil článek pana Bohumila Pečinky pod názvem, který jsem převzal pro následující repliku na pokračování. To se bude věnovat mj. i analogické, staroznámé a pravomocně uzavřené kauze jízdenek DPP. Čtenáři a pozorovatelé kauz, kteří nechtějí nebo nemohou čekat na pokračování, se mohou nezávisle informovat na www.kauzydp.info. Sérii pokračování ukončí kniha a několik studijních skript pro fakultu kriminalistiky, politologie a žurnalistiky. Pro repliku jsem se rozhodl na základě několika důležitých a aktuálních skutečností, které společně s dalšími tvoří současné politické a mediální prostředí a určují jeho vývoj s prvky Nesnesitelné lehkosti bytí (Milan Kundera), Ostře sledovaných vlaků (Bohumil Hrabal) a v neposlední řadě nekonečné moderní realistické ságy a korupce, popsané, obhajované a někdy i pravomocně rozhodnuté soudy a ignorované politicky korektními médii, pisateli, mnoha studenty a mladou generací.

Jestliže hlavním tématem knihy Nesnesitelná lehkost bytí je hledání smyslu života, problematika vnitřní a vnější svobody člověka, zároveň neustálé znázorňování protikladů dobra a zla, lehkosti a tíže, kýče a umění, to hlavním tématem knihy a filmové verze Ostře sledované vlaky je představit názor, že život je krutý a smutný a svoji statečnost můžeme prokázat tím, že se mu dokážeme smát. Ve smíchu všem doporučuji nehledat cyničnost, ale usmíření i s mezivýsledkem evolučního vývoje zpravodajství a medií: od faktografické zprávy (informace) přes fake news, současné éry Švejk(ovo) news a přicházejícího digitálního avatáru.

Pro zájemce o téma média v kauze jízdenek DPP, fake a Švejk(ovo) news připomínám, že první fake news pochází z doby kampaně Octaviana proti Antony (cca 44 př.n.l.). Dále se fake news vyvíjelo šířením vynálezu Gutenbergova tisku (cca 1450), šířením šesti článků v The New York Sun o (neexistujícím) životě na měsíci (The Great Moon Hoax,1835), šířením stereotypu Britské armády během konfliktu v Jižní Africe, apelem na nacionalismus a patriotismus (První světová válka 1914-1918), britskou démonizací Němců jako nepřítele, epochou ruské revoluce 1917 se strategií využití železnice Ruska, pozornost poutajícími slogany and zářivými barvami.

Další etapu vývoje fake news představuje založení v 1933 Říšského ministerstva veřejné osvěty Josephem Goebbelsem, Americké rozhlasové drama War of the Worlds z roku 1938, Druhá světová válka (1939-1945), kniha Edwarda Herzsteina – The War that Hitler Won (1978), Vietnamská válka (1955-75) s kampaní fake news zvanou Optimismus. V neposlední řadě obohacuje vývoj fake news Indonéské Hnutí 30. září (1965), Studená válka (1947-1991) a Jihoafrická propagandistická válka (1972-1990).

K nezapomenutí patří dubnové interview z roku 1983 reportéra Freda Bayles (The Associated Press) s historikem popu a profesorem Bostonské univerzity Josephem Boskinem, satirické The Daily Show (fake news) spuštěné v roce 1996 a satirická webová stránka The Onion (1998), známá jako fake news takes over Facebook feeds. Známou se stala webová stránka mj. proto, že její příběh o Kim Jong-Un, převzal deník KS ČLR People’s Daily a další média.

Srovnávací studie medií a fake news by měly obsahovat i válku proti teroru po 11. září 2001, válku v Iráku (2003-2011), omluvu The New York Times z roku 2004, The Colbert Report založený v roce 2005, photoshop ve státním deníku Al-Ahram z roku 2010, australské fake news varování pod názvem perils of speed before accuracy (nebezpečí rychlosti před přesností), Rusko-Ukrajinský konflikt v roce 2014 a dnes. Videohru jako důkaz akcí vojsk RF v Sýrii použila egyptská televize v roce 2015. Studijní matriál představují volby v USA z roku 2016, Troll farms and fake news- for-profit z malé vesnice Veles v Makedonii (2016-2017), reakce ministra obrany Pákistánu na fake news formou varování jaderným protiútokem a v neposlední řadě posouzení zapojení RF do amerických voleb. Zpráva společně publikovaná CIA, NSA a FBI v lednu 2017 nepravdivě tvrdila, že ruští aktéři se snažili využít placených uživatelů sociálních médií nebo ‘trollů‘ k ovlivnění výsledku amerických voleb v roce 2016.

Moderní realistická sága v české kotlině má podobné kořeny. Jeden z nich představují úniky usnesení k zahájení trestních řízení, jejichž míra vkusu se podstatně zvětšila v době existence a aktivit fiktivní protikorupční moci. Zástupně uvádím pravomocně rozhodnutou kauzu jízdenek DPP,  korupčně – politickou kauzu Stoka a rodící se, pravděpodobně více politickou kauzu STAN & Co. Zmíněný kořen ságy a tři příklady plně potvrzují definici kýče jako druhé slzy: objekt sám o sobě se kýčovitým stává pouze tehdy, nestavíme-li se k němu s pomyšlením „To je krásné!“, ale s úvahou – To je tak krásné, že nás to dojímá!

Připomínám, že tento druh kýče je přisuzován totalitním režimům, politikům a politickým směrům. Jestliže Kundera vysvětluje, že ve společnosti s pluralitou názorů a politického smýšlení je možno kýči uniknout, životní zkušenost autora příspěvku potvrzuje, že totalitní společnosti plodí totalitní kýč, ze kterého není úniku. Proto k němu nakonec dospějeme všichni v rámci nové společnosti s novým člověkem, vypěstovaným s pomocí dávek Zeleného údělu, odpovídajících deformovaným kognitivním funkcím, 4IR a projektům, ignorujících zásadní zákony přírody, principy jednotného vědění, pokory, dobroty a lásky. Proč se zmiňuji o kýči?

Protože, když kýč je rozpoznán jako lež, ocitá se v kontextu ne-kýče. V něm ztrácí svou autoritativní moc, je dojemný jako každá lidská slabost a dovoluje uvědomit si, že nikdo z nás není nadčlověk, aby docela unikl kýči, který patří k lidskému údělu. Pravomocně uzavřený, deset let trvající příběh s jízdenkami Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP), o které v podstatě vůbec nešlo, má své pokračování v novém, právě odstartovaném příběhu STAN & Co. Jeho konec je podle osobního hodnocení veřejně dostupných informací v nedohlednu již proto, že příběh obsahuje motivy lidí potácejících se mezi ideologiemi, bezprostředním ohrožením vlastní existence a kariéry ve světě naplněném sexuálním a jiným požitkářstvím, ješitností, falešnými ambicemi a předem nesnesitelnou lehkostí bytí založeném na fiktivní moci. Pravomocně uzavřený příběh s jízdenkami DPP, podobně jako čerstvý příběh STAN & Co klade nároky na pozornost četby, čtenářovu paměť a znalost faktů. Proč? Protože příběhy nemají jednotný děj, jednotná témata, jednotné postavy a motivy, a slouží k odvlečení pozornosti veřejnosti od existenciálně významných trendů, procesů a událostí ve vnitřním světě člověka a vnějším světě jako takovém, ve kterém člověk žije. Proto to zmíněné pokračování.

Aktéři v moderních realistických ságách

Mediální aktér Bohumil Pečinka (1967), politický komentátor, publicista a spisovatel mohl by být, co se týče věku, mým synem. Nevím o něm prakticky nic, než to, co nabízí Wikipedie, co mi napovídá intuice z jeho angažmá ve spojení s kauzou H-systém, dojem nevyzpytatelnosti vyplývající z věrnosti politicky korektnímu, ale nevyváženému zpravodajství o pravomocném ukončení kauzy jízdenek DPP, a v neposlední řadě, několik vyprávění o pracovním vztahu mj. s paní radní Hanou Marvanovou. Jak by to ale ve skutečnosti nebylo, rád souhlasím s jeho hodnocením personálního stavu ve stanu, zvaném STAN, popsaném ve zmíněném článku v Respektu: Věslav Michalik zemřel, Stanislav Polčák je politicky mrtvý, bývalí a současní předsedové a místopředsedové (Půta, Gazdík, Farský) jsou postřelené kachny, které v jejich politické činnosti blokují politické chyby a trestněprávní věci. Zůstává tak Vít Rakušan, jenž věděl, ale osobnostně není typem, který by dokázal praštit do stolu a například říct: A Stando, ven. Připomínám, že náhlá, předpokládaná přirozená smrt poradenského guru a sponzora pana Michalíka představuje pro ministra Rakušana větší ránu, než samotná Hlubučkova kauza. Ta již od samotného počátku indikuje na autora, nebo autory neúspěšného, o to více drahého příběhu o jízdenkách DPP, o které v soudním sporu vůbec nešlo. Proč?

Příběh jízdenek DPP začíná – V blíže neurčený den v druhé polovině roku 2007 na blíže nezjištěném místě v Praze…(Usnesení Vrchního soudu v Praze ve veřejném zasedání konaném ve dnech 31. srpna a 1. září 2021 4 To 38/2021, 36 stran A4). Jedná se o tvrzení obžaloby číslo 1, které nebylo prokázáno a obsahuje mj. popis role policie ČR. Tvrzení obžaloby číslo 2 bylo také neprokázáno a tvrzení obžaloby číslo 3 bylo vyvráceno. V tomto kontextu je zajímavý posudek znalce RNDr. Musila, který ohledně emise jízdenek DPP pro rok 2009 uvedl: Pro nový typ jízdenek MHD DPP emise 2009 je nutné zachovat ochranné prvky prvního i druhého stupně bezpečnostních ochran, které se osvědčily u emise 2008 (barevný papír, exkluzivní vodoznak, Stokes barva). Takto realizovaná výroba na ceninový papír firma Neograph umožní opět velmi dobré bezpečnostní zajištění předmětných jízdenek a s vysokou možností rychlého a jednoznačného rozpoznání případných padělků (Znalecký posudek z oboru kriminalistiky-odvětví pravost platidel a cenin z 18.10.2007, sv.45, čs.l. 8209-8224 trestního spisu a další.)

Příběhu se podobá začátek příběhu Hlubučka & Co. Cituji pana Pečinku: Nevidíme zde popis skutků, ale v některých pasážích jde o předžvýkaný příběh, jenž má navozovat představu, jak „to bylo“. Proč vůbec státní zástupce Borgula mluví o tom, že z peněz byl zřejmě financován STAN? To už je interpretace, která do textu (88 stránkového usnesení) nepatří a je návodná.

Příběh jízdenek a DPP byl postaven na neprokázané podstatě tří trestních činů: 1) porušování povinností při správě cizího majetku, 2) pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě (management DPP, společnost Neograph a Cokeville) a 3) legalizace výnosů z trestné činnosti (právníci AK a zástupci společností Neograph, Cokeville a pan Rittig). V doplnění připomínám, že trestní oznámení pana Mgr. Lásky ze dne 14. 8. 2012 bylo Českou advokátní komorou kvalifikováno jako Kárné provinění s uloženou pokutou 200 tisíc Kč s tím, že pokud se bude dané jednání opakovat, bude vyškrtnut ze seznamu advokátů. Později však bylo rozhodnutí ČAK zrušeno a Mgr. Láska zůstal nepotrestán. Zajímavé! Proč? Protože bylo provedeno prověřování mediálních kauz a analýzy Mgr. Lásky. V rámci všech vypracovaných stanovisek a posudků (Achour & Hájek, Brodec a partneři, znalecký ústav Equita Consulting a.s.) nebylo ani v jediném případě identifikováno jakékoliv porušení právních předpisů ze strany managementu DPP či jeho dodavatelů, ani vznik jakékoliv škody.

Za to ale vznikly nenahraditelné zdravotní a materiální škody 17 občanům české kotliny. O jejich osud se do dnes nezajímá ani jedno procento z 11 295 politicky korektních mediálních zpráv. Proto mediální analýza příběhu DPP bude v kontextu propagandy (moderně zvané strategická komunikace) a očekávaných odškodnění předmětem samostatného příspěvku s funkcí varujícího majáku -24/7/365. Jako příklad dnes uvádím aktéra ing. Vladimíra Sittu ml.

Ten byl v hodnocení důkazů označen soudem jako nevěrohodný svědek, který …umenšuje svou roli, lhal o ceně, věděl o provizích, byl zodpovědný za smlouvu s DPP, lhal soudu o podstatných okolnostech, 3 roky mlčel, policii selektivně předkládal dokumenty atd. Cituji: Výpověď svědka ing. Vladimíra Sitty u hlavního líčení tak soud, vzhledem k výše uvedeným rozporům a současně i vzhledem k tomu, jak soud vnímal výpověď tohoto svědka v hlavním líčení z hlediska zásady ústnosti a bezprostřednosti, nehodnotí jako věrohodnou. Nabízí se otázka: Proč má daňový poplatník platit odškodné ve výši 679 tisíc Kč osobě s určitou rolí v nezdařeném příběhu státního zástupce Borguly? Připomínám dvě skutečnosti: 1) jedná se o odškodné v kauze, která s jízdenkami souvisela – údajné tunelování Neograph prostřednictvím firmy Sitty ml. Avium partners, přes kterou si vyplácel mj. provize za zprostředkování dodávek hologramů na výrobu jízdenek pro DPP. 2) Státní zástupce Borgula řeší i novou pražskou kauzu a příběh STAN v nekonečné moderní realistické sáze české kotliny 21. století?

Do ságy patří i seznámení širší veřejnosti s důkazy soudních řízení a hospodařením nového vedení DPP po odchodu ředitele Martina Dvořáka se spolupracovníky. Ti všichni jsou v příspěvku Respektu 25/2022 označeni jako gangsteři, nehledě na pravomocný zprošťující rozsudek Vrchního soudu. Je na čase, aby mediální aktéři, včetně pana Pečenky respektovali rozhodnutí soudu v rámci profesionální etiky, nebo pomocí trestu. A nabízeli srovnání, otázky a případně i možné odpovědi. Například na otázku? Proč nástupci ve vedení DPP dnes požadují tři miliardy Kč ročně na provoz a Bůh ví, na co ještě? Proč program ČT s výroky Dr. Vlasáka o tom, že novinářem Pečinkou charakterizovaní obviněné osoby v kauze jízdenek DPP jako gangsteři, jednali s potřebnou péčí řádného hospodáře, zmizel z dosahu veřejnosti krátce po odvysílání, a kromě fiktivní moci ČT nikdo neví, kam zmizel a kde se nachází?

Kromě uvedeného pokračování příspěvku bude obsahovat některé životní příběhy a vztahy lidí v pozadí: Kmeť, Janků, Oumrt, Švarc, Brož, Janeček st., zpravodajec a voják, v letech 2004 – 2006 ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Randák, známý mj. i citátem z 8.7.2011 z třetí části rozhovoru pro časopis Finmag: Státní zástupce dokáže policistům jejich práci tak znechutit-pánové, ještě je potřeba došetřit tohle to, tady jste udělali procesní chybu, tohle já vám nemůžu uznat, znova! – že si po nějaké době prostě řeknou, než abychom tady ze sebe dělali voly, to se na to můžeme vykašlat. V tu chvíli se případ odloží a je po starostech.

Pánové Šlachta a bývalý primátor Prahy Svoboda, známé dámy Krešlová, s vazbou na bojovníka proti korupci Randáka, ex-vazbami na Slušovice, kampaň Tůma a jiné, a za oceán nasměrovaná vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze paní Bradáčová a Spolek Lípa, abych jmenoval jenom ty výrazné aktéry, doplňují mozaikový obraz společnosti, včetně začátku konce Nečasovy vlády, velké kauzy VŘPR, proces o jízdenkách DPP a také příběh o STANu a další příběhy čekající na odhalení v nekonečné moderní realistické sáze české kotliny 21. století, na jejímž pokračování se podílí i fialová vláda premiéra Fialy.

Závěr

Premiér Fiala a jeho vláda by neměly ignorovat radu pana Randáka, důležitého aktéra v kauze jízdenek DPP, obrněného členstvím ve správní radě Nadačního fondu proti korupci, které získal v březnu 2011 a danou v citovaném rozhovoru: Na každého se něco ušije. To není problém. Informací seženete spoustu a pak je stačí jen šikovně pospojovat, aby daný člověk na veřejnosti vypadal buďto jako úplný blbec, který není schopný ani sám koupit rohlíky, anebo jako zločinec. Samozřejmě potřebujete mít kontakty v médiích. Ale to není problém…

Souhlasím s panem Randákem, že peníze otevírají dveře k médiím a doplňuji ho krátkým citátem z rozhovoru pro Finmag.cz, protože povrchní analýza dosavadního postupu policie vzbuzuje u mne dojem, podobný tomu z kauzy jízdenek DPP: jako kdyby už ona sama chtěla z kriminální kauzy rovnou udělat politickou aféru. Proč?

Za prvé, cituji: Pomohlo by snad jen jediné, zavírat, zavírat, zavírat! Jenže když tady nefunguje ani policie, ani státní zastupitelství, tak nikoho nezavřete. A jsme zpátky u kauzy, Drobil. Policie sice zafungovala, ale stačilo, aby někdo zatahal za provázky, a bylo to. Konečná. Za druhé: Je potřeba prověřit, kdo chce nebo by mohl chtít v současné politické a hospodářské situaci EU a ve světě v české kotlině vládnout. Za třetí: Usnesení o zahájení trestního stíhání pražské kauzy vypracované policejním radou podplukovníkem Janem Zbrojkou, které má 88 stran, obsahuje motivy, trestné činy, ale žádnou velkou ránu a trpí klasickým policejními a vyšetřovacími problémy: Aktéři mluví o korupci na zachycených nahrávkách odposlechů, ale důkazy pro předání peněz nejsou. Metoda kdybychom je neusvědčili, tak je aspoň znemožníme má i nadále v policejní praxi nejenom české kotliny své místo. Souhlasu netřeba.

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*