Se sexualitou ode zdi ke zdi




Sdílet článek:
V nedávných dnech spatřily světlo světa dvě normy reagující na otázky lidské sexuality. Mají společné to, že se pohybují na „stejné ose“ a zaujímají na ní extrémní polohy. Respektive extrémně protichůdné.

Tou první je „Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. června 2021 o stavu sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v EU v rámci zdraví žen“ (plné znění zde). Nejde o právně závazný materiál, nicméně právě takové bývají velmi často používány aktivisty všeho druhu k vytváření tlaku na odpovědné orgány členských zemí s požadavky na provedení takových právních úprav, které uvedou jejich národní legislativu do souladu s přijatým dokumentem. I proto se jim někdy říká „soft law“. Je to zkrátka syčárna, jejíž prostřednictvím se snaží bruselská vrchnost ovlivňovat právní systém členských zemí EU i v těch oblastech, ve kterých tuto kompetenci nemá. Například ve zdravotnictví nebo v rodinném právu.

Jde o poměrně rozsáhlý dokument, ovšem jedna z jeho klíčových pasáží se nachází hned v bodě 1:

vyzývá členské státy, aby zaručily právo každého člověka, bez ohledu na věk, pohlaví, gender, rasu, etnickou příslušnost, třídu, kastu, náboženskou příslušnost a přesvědčení, rodinný stav nebo socioekonomické postavení, zdravotní postižení, status v souvislosti s HIV (nebo sexuálně přenosnými nemocemi), národní a sociální původ, právní nebo migrační status, jazyk, sexuální orientaci nebo genderovou identitu, přijímat v souvislosti se sexuálním a reprodukčním zdravím a právy vlastní informovaná rozhodnutí, aby zajistily právo na tělesnou integritu a osobní autonomii, rovnost a nediskriminaci a aby poskytly nezbytné prostředky, které umožní každému požívat sexuálního a reprodukčního zdraví a práv

Podle tohoto ustanovení mají tedy mít právo přijímat „informovaná rozhodnutí“ ve vztahu ke své sexualitě i nezletilé děti („…bez ohledu na věk…“). Dochází tak k flagrantnímu prolomení rodičovských práv a vytvoření zjevné dysbalance v porovnání s jinými oblastmi týkající se zdraví dítěte. V nich totiž mají rodiče (nebo zákonní zástupci) právo vyslovit s provedením nějakého lékařského zákroku nebo uskutečnění léčby souhlas nebo to naopak odmítnout. Pokud by se to však týkalo „sexuálního a reprodukčního zdraví“, tohoto práva by pozbyli.

Druhou normou stojící na opačném pólu oproti výše zmiňovanému usnesení je pak nově přijatý maďarský zákon, který údajně zakazuje zobrazovat v materiálech mířících na osoby mladší 18 let jinou než heterosexuální orientaci (zde). A proč „údajně“? Ke zprávám referujících o situaci v Maďarsku je totiž třeba přistupovat obezřetně, protože podstata toho, co se tam opravdu děje, občas zaniká v nesouhlasném křiku těch, kteří současné politické vedení této země zrovna dvakrát nemusí. Vzpomeňme si ostatně na to, jaký cirkus vyvolalo vloni přijetí tamního zmocňovacího zákona umožňující vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s pandemií koronamršky. Kolik keců o „konci demokracie“, „nástupu totality“ a o tom, jak si „musí EU na Maďarsko posvítit“, jsme v souvislosti s tím slyšeli (zde). Aby nakonec i sama evropská vrchnost potichu přiznala, že se vlastně vůbec nic špatného nestalo (zde nebo zde).

Ovšem názor „homosexualita je mládeži nepřístupná“ není ojedinělý i bez ohledu na to, jak to nakonec s tím maďarským zákonem doopravdy je. Přesvědčení, že děti mají právo o své sexualitě neomezeně rozhodovat, je pak jeho protikladem. Asi všichni cítíme, že jde v obou případech o postoje extrémní, a jak už to tak u takovýchto krajností bývá, i škodlivé. Především pro děti samotné. Ideální řešení totiž leží někde mezi nimi.

Děti by samozřejmě měly být seznamovány s tím, že vedle heterosexuálů existují i lidé, jejichž sexualita je odlišná. Minimálně proto, že statisticky vzato s nimi v každé třídě sedí alespoň jeden gay nebo lesba. Kdy a jakou formou dětem tuto informaci dát, je samozřejmě otázka. Na jedné straně by jim určitě neměl cpát do hlaviček žádný fanatický aktivista nesmysly o 56 pohlavích a na straně druhé by to nemělo probíhat ani tak, jak si to možná ještě pamatují někteří z nás z hodin „sexuální výchovy“. Tedy, že jim někdo vykládá něco, co už dávno ví.

Stejně jako zamlčování je však dle mého soudu škodlivá i liberalizace rozhodování tak, jak ji ve svém usnesení požaduje Evropský parlament. Děti jsou totiž velmi lehce ovlivnitelné a dohlédnout důsledky svých rozhodnutí se teprve učí. Nejprve dělají to, co jim řeknou rodiče, později to, co jim řekne kdokoliv jiný kromě rodičů, aby nakonec dospěly tělesně, mentálně a sociálně a začaly se rozhodovat samy. Dle mého soudu je až v tuto chvíli hovořit o tom, že jsou schopny „informovaně rozhodovat o svém sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví“. Do té doby totiž dělají to, co rozhodl někdo jiný. Byť si to neuvědomují.

Odstřihnout děti od informací o „menšinové“ sexualitě stejně jako jim dát v těchto věcech rozhodovací volnost jsou zkrátka dvě extrémní odpovědi na tutéž otázku: „Jak pracovat s jejich sexuálním (sebe)poznáním?“. Obě cesty jsou zkrátka špatné. První vytváří z adolescentů s „menšinovou“ sexualitou uzlíček nervů, druhá vede k tomu, že mají děti v hlavě guláš. Takže zbývá cesta třetí. Která to je? Nevím přesně, ale jejím prvním krokem by mělo být to, že pošleme zastánce obou předchozích do Paďous…

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*