Vítězný Taliban |

Sdílet článek:

Je jasné, že Američané (a jejich spojenci) nemohli zůstat v Afghánistánu věčně; je jasné, že snaha nastolit v této zemi demokratický nebo aspoň ze západního pohledu nějak přijatelný režim, selhala. Nikdo se netajil tím, že po odchodu Američanů se prozápadní vláda v Kábulu neudrží, ale rychlost, s jakou se Ghániho režim sesypal, zaskočila všechny. Přiznejme si: není to jenom strach z krutých islamistických bojovníků, co vedlo k tak rychlému vítězství, Taliban nepochybně podporuje velká část, ne-li většina Afghánců; to, co jim ukázal Západ, se Afgháncům nejevilo jako alternativa…

Bilion dolarů, který Američané vynaložili za dvacet let boje a snahy o výstavbu moderního Afghánistánu, je pryč. A Taliban má právě tolik moci, kolik jí měl před dvaceti lety – možná, že víc, protože se poučil: myslím si – a snad nejsem přílišný optimista – že teď už nebude přímo podporovat terorismus, ale vytvoří s Evropou a Amerikou jakýsi modus vivendi. Ovšem do toho, jak řídit Afghánistán, si od nikoho mluvit nenechá. Pokud vývoj půjde tak, jak tomu bylo vždycky po vítěství teroristického, ale ideologicky silně vyfutrovaného režimu v nějaké zemi, komunistického nebo nacionalistického, v tomto případě tedy náboženského, jednat s Talibanem budou všichni: někdo tajně, někdo veřejně, někdo poloveřejně; a od silné rétoriky o neuznávání Talibanu se přejde k uzavírání smluv, účasti talibanské vlády v mezinárodních organizacích a k přátelským návštěvám představitelů Talibanu v západních metropolích, i s červenými koberci a přehlídkou čestné jednotky.Ale to nevím, to si jen tak představuji – a můžu se mýlit.

O tom, co teď bude s Afghánistánem a se světem, neví ve skutečnosti nikdo nic.

Víme jen, že nikomu z nás se bez Boží vůle ani vlas z hlavy neztratí (srov. Luk 21, 18).

František Schildberger