Sebezničující pýcha




Sdílet článek:

Ukrajincům, pokud by měli zvítězit nad několikanásobně silnějším nepřítelem nepomůže několik pušek a nábojů a demonstrace gaučových bojovníků, kteří se jdou protáhnout na náměstí s ukrajinskou vlajkou.

Sebezničující Putinova pýcha

Když jsem onoho večera slyšel Putinův projev, myslel jsem si, že se zbláznil. Nejen samotnou podstatou projevu, který konečně odpovídal jeho záměru zcela reálně, ale nesmyslnou formou urážek a ponižování Ukrajinců a přezíravé pýchy. Putin už předtím měl naprosto nesmyslně přehnané požadavky při vyjednávání s Bidenem a evropskými státníky. Jeho taktika všechno zpočátku přehnat je pro nás nepochopitelná. Ve skutečnosti měl v určitých věcech pravdu a jeho jednání s USA a EU bylo namístě. Ale přehnáním vlastně od jednání odradil. Neukázal se jako dobrý diplomat. Neuznal, že je to jeho chyba a že je potřeba v jednání pokračovat s ústupky.

Dlouhodobá představa ruských politických teoretiků o vytvoření jakéhosi bezpečnostního koridoru okolo Ruska sice vyhovuje Rusku, ale nemusí vyhovovat těmto národům. Putin a jeho myšlenkový tank nevystoupili z koloniálního myšlení. Bohužel na rozdíl od rozpadu britské říše, který proběhl vzájemnými dohodami a postupně, ruská říše se rozpadla náhle kolapsem ústřední vlády a byly zachovány hranice bývalých svazových republik z komunistické doby, které neodpovídaly hranicím etnickým. Legálnost všech těchto útvarů je ovšem pochybná. Jejich argumenty k existenci jejich hranic a zacházení s menšinami není na základě žádného normativního dokumentu.

Na Kavkaze vznikla okamžitě válka, svazové republiky, které se staly samostatnými státy, nechtěly uznat samostatný statut menším národům, které za SSSR měli svoje autonomní republiky v rámci těch svazových. Začalo to v Náhorním Karabachu, potom následovala Osetie a Abcházie, na kterou si činila nárok Gruzie. Čečensko potom bylo ovládnuto islamisty a snažilo se o kavkazský emirát, islamisté vraždili obyvatele v neislámských oblastech Kavkazu a konec tomuto chaosu udělal Putin a tím se proslavil a zajistil si úctu ruského obyvatelstva.

Podobná situace byla na Ukrajině, pouze nebyla útočná, protože Ukrajinci zpočátku nevykazovali nějaký výbušný nacionalismus a útlak menšin se neprojevoval. Útlak menšin poprvé zazněl v tzv. barevné revoluci v r. 2008 v tezi „jednotné Ukrajiny“. Ruština už neměla být druhým jazykem. Následující prezident Janukovič ovšem toto zrušil, vytvořil ústavu „regionů“, které dostaly velkou samostatnost a mohly si zvolit i jazyk. Toto vynikající a pro Ukrajinu jedině správně řešení bylo zrušeno tzv. revolucí na Majdanu a útlak menšin se opět nastartoval. Ve východních oblastech se obyvatelstvo vzbouřilo a ustanovilo svoje samostatné republiky. Zachovaly se v jakémsi zmenšeném území za pomoci Ruska. Rusko obsadilo Krym za jásotu jeho obyvatel. Sebezničující pýcha, jak vidět neovládá jen Putina, ale i ukrajinské nacionalisty. Minské dohody, které vznikly iniciativou Německa a Francie, zavázaly Ukrajinu, aby ruským oblastem dala autonomii. Vládnoucí ukrajinští nacionalisté to ovšem neudělali a dnes po osmi letech můžeme říci, že ještě přitvrdili v diskriminaci ruskojazyčného obyvatelstva, které zůstalo mimo povstalecké republiky. Zároveň prováděli útoky na povstalce bez ohledu na civilní obyvatelstvo a Putin má pravdu, že lze dokázat spoustu činů, které splňují definici genocidy.

Když pronesl Putin svůj sebezničující projev pýchy a následně zaútočil, provedl akt agrese, které nebyla potřebná ke splnění jeho legitimních požadavků. Kdyby šel jen bránit povstalecké republiky, aby nebyly zničeny ukrajinským útokem, bylo by to ospravedlnitelné. Ale proč dobývat Kyjev a Charkov?

Válka

Ukrajinci mohou zvítězit jen s naprostou jednoznačnou vojenskou pomocí Západu. Ale to znamená, jak správně řekl Biden, jaderný konflikt. Rusové jsou několikanásobně slabší než NATO a jde jim o všechno, v takové válce by neměli jiné východisko. Rusové nebudou otroky západních společností, neuvolní svoje přírodní bohatství cizincům, které je předurčuje být bohatým národem. To si neuvědomují gaučoví bojovníci, kteří si myslí, že je to hra jako jsou zvyklí na svých smartphonech. Zničit Putina jako figurku na displeji je přece snadné, stačí kliknout. Nebudeme jednat, budeme válčit do vítězného konce, přitom se nehneme z gauče a do války budou hnáni Ukrajinci.

Jaké jsou tedy možnosti války na Ukrajině? Buď bude jaderná válka nebo Ukrajina nějak prohraje nebo nějak ustoupí. Další možnost, že se v Rusku něco změní, je nepravděpodobná. Sankce jsou „papírový tygr“, Čína a Indie se nepřipojí, Brazílie a Jižní Afrika také ne. Rusko sice něco prodělá, většina věci se však časem musí vrátit do normálu (sport, obchodní výměny). Že snad Rusko prohrává, je subjektivní klam. Putin nenasadil všechny síly, má obavy ze ztrát a od začátku se domnívá, že svoje požadavky vyjedná. Zastrašování mu ovšem nevyšlo.

Podle odborníků (tech skutečných, nikoliv jen štvavých propagandistů), jejichž projevy jsem četl v různých zprávách, je situace taková, že Ukrajina ztratila většinu letectva a těžké techniky. Vojska někde pochodující v poli nemají šanci, jsou okamžitě zničena letectvem. Proto se ukrajinská armáda stáhla do měst. Z měst ovšem odešla jen část obyvatel, většina tam zůstává a městská válka by znamenala velké ohrožení civilistů. Uvidíme, co se vyjedná a zda bude možné, aby obyvatelé města opustila (prý se to už uskutečňuje v Mariupolu). V tom jim brání spíše ukrajinská armáda než Rusové. Ukrajinští vojáci mají obavy, že by potom neměli co bránit, jen sami sebe. Rusové ovšem mohou města odpojit od vody, plynu a elektřiny, což může být učiněno částečně i vypnutím jaderné elektrárny. Proto si myslím, že je přesto dobré, když obyvatelé města opustí. Je logické, že to nechtějí spíše obránci měst (ukrajinská armáda, různé paramilitantní jednotky, protože mohou používat obyvatel jako živých štítů, doufajíce, že útočník na ně nezaútočí, aby ho svět neodsoudil. Bylo by ovšem morální, nezatahovat do boje civilisty. Uvidíme, jaké budou podmínky dohody a jak se budou plnit. Ale to je jen jedna z bitev války.

Jestliže tedy nepůjde NATO do války, jak slíbil Biden (který se v tomto ukázal jako zodpovědný světový politik), vyvstávají další možnosti vývoje, ve kterých je nutno kalkulovat s ústupky ze strany Ukrajiny, nejlépe nějakým jednáním, protože Ukrajina nemá v této válce šanci vyhrát, má jen možnost se zničit více nebo méně a poškodit Rusko více nebo méně.
Jedná se tedy pouze o míru poškození, která záleží na postoji Zeleňského. A v tom je kámen úrazu. Zeleňskij se pasoval do role národního vůdce a zřejmě mu to sluší. Získal podporu svými hereckými scénami, které dobře umí, vžil se dobře do své role velkého vůdce. To je ovšem jinak potíž, protože Ukrajinci jej okamžitě prohlásí za zrádce, pokud v něčem ustoupí. Pochybuji, že v této vyhrocené emotivní situaci bude ochoten ustoupit i ve věcech, které nejsou zásadního charakteru a které budou k dosažení míru nutné. Počet padlých Ukrajinců a rozbití Ukrajiny tedy závisí na Zeleňského pýše, či pokoře. Nevím ovšem jak chce zvítězit. Jeho neschopnost a pýcha je zřejmá z toho, že spoléhá na pomoc NATO, které ovšem nechce vyvolat světovou jadernou válku, Biden to jasně říká stále, říkal to i na jednáních, říká to i dnes. Nevím, s čím tedy Zeleňskij kalkuluje, snad spoléhá na svoje vyprávění a propagaci válečných snímků. Ale takové snímky mohou jeho neústupností vzniknout i v jiných zemích.

Nelegitimnost a legitimnost Putinových požadavků

Pro jednání je zapotřebí vytvořit „ústupové podmínky“. Žádná strana nesmí se cítit dotčena ve svých základních právech a legitimita opatření musí mít nějakou logickou humánní mez v rámci lidských práv. Bohužel Evropa ať už z důvodu ignorantství nebo účelově nechtěla slyšet skutečné argumenty o utlačování ruskojazyčného obyvatelstva a Putinovy obavy z rozšiřování NATO. Jestliže vycházíme z humanity a lidských práv musíme uznat Putinovi ty požadavky, které jsou „pravdivé, spravedlivé“. Další zdroj legitimity je historický: nárok Ukrajiny na Krym je velice problematický a historický téměř nezdůvodnitelný, vyjma vágního Budapešťského memoranda. Východní Ukrajina byla vždy smíšeným územím a nelze z ní dělat území čistě ukrajinské.

Představa, že by Rusko snad uplatňovalo nějaká práva na Baltské země je nereálná. Baltské země byly samostatné státy, jejichž suverenitu SSSR svévolně zrušil a jejich status lze považovat za shodný s ostatními zeměmi v Evropě. Ruské obyvatelstvo tam nikdy nebylo a osidlovalo tyto země v době SSSR, nemá tam vydržená práva. To je zásadní rozdíl oproti Ukrajině, která samostatný stát neměla a východ patřil Rusku (západ Polsku).

Dohoda:

1/ Řešení práv ruskojazyčného obyvatelstva, které může být uskutečněno pouze nějakou autonomií zakotvenou v ústavě.

2/ Nepřípustnost takových zbrojních systémů na Ukrajině, které by mohly ohrozit bezpečnost Ruska.

3/ Schválit nějakou platbu za Krym v dodávkách plynu a nafty a na základě toho uznat příslušnost Krymu k Rusku.

4/ Odmítnout se musí požadavky Putina zasahující do vnitřních záležitostí Ukrajiny, tedy požadavek denacifikace, slibu, že nikdy nevstoupí do NATO nebo že bude demilitarizovaná Ukrajina se zaručenou neutralitou.

O tomto se dá jednat. Zeleňskij bude mít problém, ale pokud neustoupí, potom zničí Ukrajinu. Mohl by svolat parlament, který by to potom přijal nebo nepřijal, ale bylo to kolektivní rozhodnutí, za které by schovat svoji ctižádost.

Nevím, jak by se k tomu postavil Putin, ale asi po zvážení současné situace to přijme. Jen proboha, ať to jednání s racionálními požadavky už začne!

Neustálé válečné pokřiky jen navyšují počty mrtvých. Nechtěl bych se dočkat, až budu sbírat z radioaktivního popela ostatky svých bližních, že teprve se začne zpytovat svědomí, že i my jsme vinni na tomto konfliktu proto, že jsme si lhali, že Ukrajina je demokratická země a dodržuje lidská práva, že má právo na Krym, že má právo likvidovat ruské obyvatelstvo Ukrajiny. To jsme ochotni obětovat za svoje zničení? A to při pyšné falešné představě, že jsme demokraté a bojujeme za lidská práva, ovšem jen v Číně a tam, kde se nám to hodí.

 

Vlastimil Podracký

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 2,33 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

5 Comments

  1. Nechápající a jeho úvahy? Putler neřeší koloniální politiku, ale zabránění zničení Ruska. Kdyby Podracký poctivě studoval, znal by ideologii, plány liberální vrchnosti z boží vůle, ale i právě páchané zlo kolem hranic Ruska. Nebo se snad USA rozprostírají na území Ukrajiny a obyvatelé Ruska se mají podvolit, aby je stihl osud severoamerických indiánů? Kam vede panství globalistů? O tom psal už Orwell nebo Swab! Ve výsledku se vraždí gojimové a pořádně nechápou proč.

    • Mě přijde, že se Podracký chce u někoho zalíbit. Nuž co, v naší zemi je přechod na tu správnou notu společensky přijatelná. Člověk chce něco napsat, sdělit vlastní názor… tak tomu dá správný oblek, aby ho někdo později nepopotahoval. Že z článku vypouští historické konotace, které prostě existují, je už nepodstatné.

  2. Meyssa: Společně připravili a schválili „Jacksonův-Vanikův dodatek“ uprostřed krize Watergate (1974), který donutil Sovětský svaz povolit emigraci židovského obyvatelstva do Izraele pod hrozbou hospodářských sankcí. To byl jejich zakladatelský čin. V roce 1976 byl Paul Wolfowitz jedním z architektů „týmu B“, který prezident Gerald Ford pověřil vyhodnocením sovětské hrozby. Wolfowitz vydal tendenční zprávu, v níž obvinil Sovětský svaz z příprav na převzetí „globální hegemonie“. Studená válka změnila svůj charakter: už nešlo o izolaci a zadržování SSSR. Bylo třeba jej zničit, aby byl zachráněn „svobodný svět“.

    Straussovci a newyorští intelektuálové, kteří byli všichni na levici, se pak dali do služeb pravicového prezidenta Ronalda Reagana. Je důležité si uvědomit, že tyto skupiny nejsou ani skutečně levicové, ani pravicové. Někteří členové až pětkrát přešli z Demokratické strany do Republikánské strany a zpět. Důležité pro ně je dostat se k moci, ať už je ideologie jakákoli. Elliott Abrams se stal asistentem ministra zahraničí. Vedl operaci v Guatemale, kde dosadil k moci diktátora. Abrams experimentoval s důstojníky izraelského Mossadu, jak vytvořit rezervace pro mayské indiány, aby nakonec totéž provedl v Izraeli s palestinskými Araby. Za mayský odboj získala aktivistka Rigoberta Menchú Nobelovu cenu míru. Poté Elliott Abrams pokračoval v excesech v Salvadoru a nakonec v Nikaragui proti sandinistům v rámci aféry íránských kontras. Newyorští intelektuálové, kterým se nyní říká „neokonzervativci“, zase vytvořili Národní nadaci pro demokracii (NED) a Americký mírový institut. Tyto spolky zorganizovaly mnoho barevných revolucí, počínaje Čínou s pokusem o státní převrat premiéra Čao C‘-janga ukončený následnými represemi na náměstí Nebeského klidu.

    Na konci funkčního období George H. Bushe staršího vypracoval Paul Wolfowitz, tehdy muž číslo 3 na ministerstvu obrany, dokument založený na důležité tezi. Po rozpadu SSSR musí Spojené státy zabránit vzniku nových soupeřů, počínaje Evropskou unií. V závěru se vyslovil pro možnost podniknout jednostrannou akci, tj. ukončit koordinovanou činnost OSN. Wolfowitz byl nepochybně autorem „Pouštní bouře“, operace na zničení Iráku, která Spojeným státům umožnila změnit pravidla hry a zorganizovat jednostranný svět. Právě v této době straussovci vytvořili pojmy jako „změna režimu“ a „podpora demokracie“

  3. Podle mě
    Kdyby EU a její šéfové měli jen zcela nepatrný zájem na urychleném ukončení
    ukrajinské tragedie donutily by obě vzájemně škodící si strany velice rychle k rozumné dohodě.Celý konflikt vyvolala snaha PRUHOVANÉ VELMOCI jako jinde na celém světě, vybudovat na poloostrově Krym své vojenské základny,
    Po této zcestnosti nebylo u občanů Ruské federace probudit jejich po staletí
    živený a osvědčený syndrom obránců obležené pevnosti, U Ukrajinců vzbudit pochybnou slávů benderenců ,pár týdnů jakési samostatmosti a děsivý hladomor
    po konci občanské války Rusa proti Rusovi,

    Neustálé často prepubertální provokace z obou stran vyústily v konflikt
    při kterém teče lidská krev a slzy
    K velké potěše všeho xidlu přes dvě stě let bohatnoucího a vládnoucího světu
    pod heslem

    TEČE-LI LIDSKÁ KREV,NAKUPUJ !!!

  4. Pane Podracký, děkuji za návrh s nadějí na řešení. Opravdu máme vinu, když podporujeme válečné vášně.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*