Prezident Xi a ministr Blinken |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Mezi Čínou a USA panuje hluboká strategické nedůvěra, ta má trvalý charakter, může se jenom temporálně ztlumit. Čína nikdy neuzná americkou hegemonii nad světem a USA se nikdy nesmíří s tím, že by o ni měly přijít. Naštěstí pro svět má čínská zahraniční politika tradičně pragmatické prvky a chápe svět jako rovné společenství národů, americká politika staví na principu své nadvlády nad světem, ale na druhé straně hlásá, že všichni lidé na světě mají úplně stejná lidská práva, odsouhlasená kompetentními globálními organizacemi. Přes rozdílné vize světa je pro planetární ekonomiku a mír americko-čínské dorozumění velmi žádoucí. Včera čínský prezident Xi nakonec Blinkena přijal, i když to bylo po pěti letech první setkání na tak vysoké úrovni, západní média z toho nic moc nevyvozují. Prezident a státní tajemník spolu mluvili, ale nutně to neznamená, že si rozuměli. Do posledního okamžiku čínská strana napínala západní média a nedávala žádné signály o Blinkenově přijetí.

Setkání čínského prezidenta s Blinkenem evokuje setkání před dvěma sty lety v paláci Pozemského klidu v Pekingu, kdy angličtí a američtí vysoce postavení šmejdi nutili čínského císaře, aby Čína vyvážela své zboží, přitom Západ nemohl nabídnout žádnou adekvátní protihodnotu, nakonec po genocidních válkách vnutili Anglosasové císaři jako protihodnotu opium. Velký Bertrand Russell v knize o Číně napsal, že koncem 18. století měla Čína excelentní průmyslovou produkci, která předčila evropskou. Při jedné trestné výpravě evropských barbarů do Číny, zničili Britové a Francouzi Letní palác v Pekingu, který měl větší uměleckou hodnotu než katedrála sv. Marka v Benátkách. Jak úžasné jsou historické rytmy, až na některé významné peripetie jde dnes o velmi podobnou situaci. Západ pomalu přestává mít protihodnotu čínskému zboží, ale naštěstí pro Čínu (a svět) má čínský vůdce v záloze čínskou lidovou armádu, bez ní by se totiž doslovně opakovala dvě stě let stará historie.

Čínský diskomfort kromě americké obchodní války a tajvanské politiky, vyvolává americká politika v Pacifiku, v které Čína vidí pokus o své vojenské obklíčení. Americkému ministrovi šlo určitě též o to, aby rozbil čínsko-ruské spojenectví, což se mu nepodařilo. Podle komentáře Michaela Bociurkiwa v CNN, možnost konfliktu NATO s Čínou v posledních týdnech narostla, protože Čína vyprovokovala několik těsných přiblížení amerických a čínských válečných lodí. Tedy evropské země NATO mohou statovat v nebezpečném globálním konfliktu, protože americké lodi se v mořích kolem čínských břehů přiblížily k čínským. Bývalá funkcionářka CIA Laura Ballmanová řekla, že kontakt na nejvyšší úrovni je nejlepším způsobem, jak zchladit válečnou hysterii, která ve Washingtonu dnes vrcholí. V příspěvku v CNN komentátor píše, že doufá v tradiční čínský pragmatismus, který je pro ekonomické zdraví světa důležitý. Tedy implicitně pragmatismus proti válečné hysterii v mocenských centrech USA. Na Číně velmi závisí ekonomické zdraví Evropy, od roku 2020 je Čína největším ekonomickým partnerem Evropské unie. V zásadě žádný vstřícný krok ani od Pekingu a ani od USA se nepozoroval. Za vstřícný krok americké strany by Čína chápala konec embarga na mikročipy a otevření amerického trhu čínskému hi-tech.